A tak jsem dnes „školil“ mé kamarády a také trochu propagoval Českou republiku, mojí vlast.

Vlastně to začalo už minulý pátek, v den zahájení zimních Olympijských her. Mexiko sice do Turína nevyslalo žádného sportovce, přesto i zde je to aktuální téma. Mexická televize vysílá přímé přenosy každý den –  i když, jak jsem se dnes na vlastní kůži přesvědčil, hokej (aspoň základní skupiny) nevysílají :-(   Takže zápas s Německem jsem sledoval on-line na idnes a posledních pár minut aspoň slovem díky ižurnálu.

Vsadil jsem se s jedním Mexičanem, že vyhrajeme olympijský hokejový turnaj. On se tak usmíval a tvrdil, že těžko, že vyhrají Kanaďané. Na to jsem se ho zeptal, jestli ví, kdo je poslední mistr světa. Když jsem mu řekl, že Česká republika malinko mu zamrzl úsměv, ale stál si za svým.

Dnes jsem dával druhou lekci. Netýkalo se to jen hokeje, ale také fotbalu.

„¿Hola, Cómo estás?“ [Ola, kómo estás?] (Ahoj, jak se máš?)

–   „Hola, bien. ¿Y tú?“ [Ola, bijen. Y tú?] (Ahoj, dobře. A ty?)

„Bien. Tak co, viděl´s hokej?“, ptal se mě.

–   „Neviděl, ale naši porazili Němce 4:1.“, odpověděl jsem mu.

„Já myslím Kanadu, kolik že to bylo, 6:1?“

–  „Ne, 7:2.“

„Stejně vyhraje Kanada.“

–   „No, V Salt Lake City v roce 2002, ale v Turínu???“

„A máte nějaký hráče v NHL?“

–   „No znáš Jágra?“

„Ja…, co?“

–  „No to je nejlepší hráč na světě, aspoň se to říká. A nejvíc vydělává.“

„No mames, güey!“ [No mámes, guej!] (Nedělej si prdel, vole!) nebo (Nekecej, vole!)

„A kde hraje?“

–   „V New Yorku, za Rangers.“

„Ahh.“

Pak jsem otevřel stránky idnes, sport, hokej, bodování NHL a ukázal milému kamarádovi statistiku. Tak jen tak smutně koukal: vedoucí muž kanadského bodování – Jágr. „No mames, güey!“, dodal.

„Mezi prvníma deseti není žádnej ´gringo´.“ (gringo = označení pro Američany, z USA:-)

O Haškovi, Vokounovi a dalších hráčích jsem pomlčel.

Nenápadně jsem změnil téma a to tak, že jsem „najel“ na stránky fotbalu, tamtéž. Byl tam obrázek Nedvěda, jak komentuje hokej v Turíně.

„Ahh, Nedved. Kdo je ještě nějakej dobrej českej fotbalista?“

–   „Tak třeba Rosický? Znáš?“

„Ne.“

–   „Koller, útočník, obrovskej.“

„Ah, Jürgen Kohler?“

–   „Ne,“ usmál jsme se, “to je Němec, obránce a už nehraje. Ale třeba Poborský.“

 „A, jo.“

–   „Nebo Čech. Brankář.“

A tak jsme převedli řeč na brankáře.

„ A znáš Mexickýho brankáře, kterej už nechytá…“

–   „Campos,“ přerušil jsme ho.

„Jo, přesně on. Jednu dobu to byl nejlepší brankář světa.“

–   „A víš kdo je teď nejlepší?“

„No Kahn.“

–   „Ne, českej brankář Čech!“

„No mames, güey!“

A tak jsem otevřel stránky Chelsea. Když zjistil, že Petr Čech je jednička tohoto londýnského velkoklubu a opravdu získal titul nejlepšího golmana světa, opět dodal: „No mames, güey!“

Ještě zbývala poslední „kapka“.

Všiml jsem si článku: ČR je druhá za Brazílií (v žebříčku FIFA). A tak mi to nedalo…

„Co to znamená, budete hrát proti Brazílii?“

–   „Ne, to je pořadí žebříčku FIFA.“

„Víš kdo je teď šestej na světě?“, chtěl se pochlubit.

–   „No Mexiko. Ne, Španělsko, Mexiko a USA.“

„A kde jsou Češi?“

–   „No podívej, hned za Brazílií. Jsme druzí.“

„No mames, güey! No mames, güey!“  

„Před Argentinou, Holandskem a Francií? No mames, güey!“ 

A tak napůl zdrceně odcházel. „Česká republika je nejlepší ve všem…“

–   „Ne, to neříkám. Ale máme pár skvělejch sportovců. Jsme dobrý hlavně v hokeji a fotbale.

„No mames, güey!“ „Nos vemos“

–   „Nos vemos. Hasta luego!“ [Nos bémos. Asta luego!] (Uvidíme se. Ahoj!)

A tomu všemu přihlíželi další tři Mexičani. Byl v tom všem trošku „hec“, ale občas to tak musí bejt. Já jen doufám, že to „rozdejchaj“ a budou dneska dobře spát:-) A hlavně, že se mnou ještě budou mluvit.

Miro